Kunsthistorička a spisovatelka, věnovala se správě památek a muzejních fondů ve Středočeském kraji, připravila řadu výstav i stálých expozic, autorka publikací o umění a historii a historických románů z keltské a římské doby.

V nakladatelství Šulc - Švarc vydala knihu o jménech Tisíc jmen v kalendáři, tisíciletou historickou epopej Boiohema Srdce v kamenném kruhu, Železný meč a zlatá ratolest a Věčné návraty, keltské romány Zlatý kůň dcery bohů, Sluneční cesta bójských králů, Strážci zlatých kopí, Královna havranů a Císař gladiátorů a v neposlední řadě román Stradonna, který se odehrává na území Čech i v Římě v posledních dvaceti letech před změnou letopočtu .

Nakladatelství připravuje pro rok 2012 k vydání její nový román Chyť vlka za uši .

ROZHOVOR s Annou Bauerovou

Je autorkou řady románů a naučných historických knih. V nakladatelství Šulc-Švarc vydala v posledních letech romány Zlatý kůň dcery bohů, Sluneční cesta bójských králů, Strážci zlatých kopí a Královna havranů, které se odehrávají na území keltských Čech a současně ve starověkém římském světě. Tuto linii brzy obohatí její nový román Císař gladiátorů, který vyjde v listopadu. Je to příběh o lidech, kteří se rozhodli hledat duchovní rovnováhu a smysl svého života jinde než v Římě, kterému hrozí, že zničí sám sebe. Tato choroba se zmocnila císaře Commoda a do Říma se vplížil strach.

Anna Bauerová by si ráda popovídala s druidy

Co vás přitahuje na starověkem keltském světě?
Zdá se být časově vzdálený, ale současně je stále blízký. Například v našich četných národních zvycích, o kterých se už ani neví, že jsou původně keltské.

Váš nový román se ale odehrává až v době, kdy už minul zlatý věk země Bójů a k našemu území se přiblížili Římané.
V závěrečném období 2. století n.l. nebylo už Boiohemum někdejší proslulou zemí Bójů. Jak kdysi napsal přední český historik, žila v tehdejších Čechách "amalgamová směsice kmenů". Skupiny keltských Bójů k ní patrně ještě patřily, ale početným kmenem tu byli zvláště Markomané. Šlo o kmen původně germánský, ale ve střední Evropě už smíšený s keltským etnikem. Což dokládá i jejich jméno: markos je ve staré keltštině válečný kůň, Markomané tak byli Jezdci. Například matkou kněžky Lugiony, nazývané Královna havranů, je symbolicky Keltka a otcem Vadomar, král Markomanů.

Lugiona byla s Markem Aureliem hlavní postavou vašeho loňského románu Královna havranů.
Ano, je to tak. Císař gladiátorů navazuje na Královnu havranů, není však pouhým pokračováním, ale samostatným uceleným románem. Na scénu přichází řada nových hrdinů - často historických postav - a svůj význam si uchovávají protagonisté předešlé knihy. Příkladem může být Commodus, v Královně havranů ještě nezvladatelný chlapec s podivnými sklony a zde již římský císař, vládce světa, ale zároveň dokonale rozpolcená bytost.

Jako se to u něj projevovalo?
Stejně jako ostatní římští císaři, kteří se museli snažit na trůně aspoň přežít, nehleděl na nějakou tu popravu nebo vyhnanství. Mladého imperátora zbožňovali gladiátoři, mezi nimiž rád pobýval a choval se jako jeden z nich. Byl jejich milovaným císařem. Jeho zápasy v aréně, zvláště s dravou zvěří, nejsou hrané, ale plné skutečného nebezpečí. Přesto je stále vítězem! Pokládal se proto za vtěleného boha Herkula a jeho víc než povážlivě narušená duševní rovnováha vzbuzuje obavy římského senátu, prokonzulů provincií a všech, kterým záleží na budoucnosti světa.

Je tento "císař gladiátorů" opravdu tak temná postava?
Podrobnou a přesnou odpověď si musí čtenáři najít přímo v románu. Je pravda, že římské senátory nesmírně popuzoval provokativně výstředním chováním a častými zápasy v cirku. Pouze historik Herodianos ho popisuje jako mladého urostlého atleta, který přímo září svou krásou a vzbuzuje nadšení davů. Ostatní autoři - i dnešní filmaři - ho obdařili hodně špatnými stránkami povahy. Myslím, že to tak úplně zlé zase nebylo.

A jak do těchto událostí zasahují keltští hrdinové?
Královna havranů Lugiona zůstane ve spojení s Commodovou sestrou Lucillou, odstraněnou do vyhnanství, a především jí velké starosti dělá dcera Aura, jež za zvláštních okolností naváže úzký vztah s Commodem - jejím úhlavním nepřítelem. U Lugiony také našla útočiště Římanka Lucia Donata. Přede všemi tajila hroznou událost, jež jí zničila život, a teprve v tomto románu se dozvíme, o co šlo. Lucia se pokusí o mstu, která vyústí v jeden z nezdařených atentátů na Commoda. A podobných příběhů je v románu víc.

Napsala jste o Keltech řadu knih. Lákalo vás, že je to záhadný a zapomenutý svět?
Záhadný možná trochu je, ale nikdy nebyl zapomenutý. Stále se k němu někdo vracel a vrací. Tak třeba historik Bohuslav Balbín v 17. století správně určil hradiště Závist u Prahy jako sídlo keltských Bójů. V současnosti zná ovšem Kelty mnohem širší okruh lidí.

Keltové jsou dnes v módě. Neobáváte se, že se kolem nich vyrojí spousta omylů a fantazií?
Omyly jsou sice matoucí, ale každá módní vlna se začas převalí. Fantazie zato zůstává pro každého oživujícím prvkem. Proč si lidé dneska podle DNA zjišťují předky třeba až od lovců mamutů?
Genetika prožívá celosvětový rozvoj a přináší nesmírně zajímavá zjištění. Ve stručnosti lze říct, že každý Evropan zdědil značně převažující podíl svého genetického vybavení od svých předků z doby kamenné. Menší zbytek tvoří přínosy celé řady pozdějších plemen. Všichni jsme pořádně namíchaní.

Jak se tedy dívat střízlivě a rozumně na naše keltské předky?
Mezi naše předchůdce i předky Keltové kromě jiných etnik jistě patří. Nesmíme si ale toto příbuzenství idealizovat, ale hledět na ně jako na historickou realitu. A třeba se snažit dozvědět o Keltech víc.

Jaké vlastnosti jsme po Keltech zdědili?
Caesar chválí ve svých Zápiscích nejen keltskou pracovitost, ale především vynalézavost. V podstatě popisuje "zlaté české ruce". Zato jistý helénistický autor se bohužel zmiňuje o sklonu k pití a nemíní tím osvěžující doušky vody.

Ve svých románech srovnáváte keltský a římský svět. Řím byl ovšem vyspělejší a mocnější. Byl keltský svět v něčem lepší?
To se dá porovnávat opravdu těžko, oba světy měly své výhody a nevýhody. Například v době slavných keltských oppid měly keltské ženy svobodné, rovnoprávné postavení s muži. V tehdejší římské republice však žena musela být "domiseda", což v latině znamená "doma sedící". Zkrátka žádné výlety bez mužského souhlasu.

Z Itálie zmizeli záhadní Etruskové, z Čech zase keltští Bójové. Je to podobnost čistě náhodná?
Oni nezmizeli, ale ustoupili do jisté anonymity, která už nezajímala dobové autory. Kulturní přínos Bójů i Etrusků pokračoval a v podstatě nezanikl nikdy.

Jak si přibližujete své hrdiny z tak dávných časů? Čím je oživujete, když ponecháte stranou těch pár událostí, které někdo zaznamenal?
Písemných pramenů není zase tak málo a početné informace nám přinášejí hmotné prameny, areály staveb, různé památky a předměty. Dobový kolorit se z nich dá vytvořit. Také je důležité osobně navštívit popisovaná místa děje, většinou mají svoji jedinečnou atmosféru. A lidské vlastnosti? Ty jsou stále stejné.

O osudech lidí ve vaší knize často rozhodují věštby. Není tohle umění druidů do jisté míry pohádkou?
Víra ve věštby tvořila součást celého starověkého světa. Například právě Řím byl věštbami úplně posedlý, takže Keltové netvořili výjimku. Sympatické je, že keltské obřady byly úzce spojené s přírodou.

Myslíte si, že kdyby druidové vyprávěli váš nový román, že by na něm něco změnili?
To opravdu nevím, ale moc ráda bych si s nimi o tom popovídala.

Děkujeme za rozhovor.