Jiří S. Kupka Zamilovaný císař Váz., 304 str. Cena: 239 Kč

Vyčítali mu, že chce měnit to, co funguje sto, možná dvě stě let. Dokud byl spoluvládcem své matky císařovny, podařilo se mu prosadit málo, ale po smrti Marie Terezie o svých reformách rozhodoval sám, i když k jejich provádění měl nepostradatelného kancléře Kounice. Josef II. osvobodil své poddané od nevolnictví, církev podřídil státu, podporoval hospodářský rozmach, budoval armádu, ve které měl polního maršála Laudona, chtěl porazit Prusko a vyhnat Osmany od Dunaje. Kupkův román odhaluje, že za promyšlenými patenty a výnosy, které probudily habsburskou monarchii k životu, je skrytý císař zamilovaný do pěvkyně italské opery. Pro svou lásku se odvážil činů, které mu přinesly více štěstí než rozumné rozhodování na trůnu. Román čtenáře vtáhne do zvláštní atmosféry Josefovy Vídně, kde po dlouhé době patřilo k dobrému tónu umět si užívat života, a sem směřují i další hrdinové románu z českých zemí, kterým císařské patenty umožnily novou životní volbu.


UKÁZKA

Talentovaná koncertní zpěvačka Magdalena Ercoliová se svým uměním proslavila u vídeňského dvora. Silně zapůsobila na císaře Josefa II., ale sama o něm tvrdila, že je neznaboh, který svými patenty ohrožuje svatou církev. Přísně katolicky vychovaná Magdalena pocházela z římské rodiny blízké Vatikánu a měla posílit opozici nejvyšší šlechty proti císaři. Že příběh Josefa a Magdaleny dopadl jinak, než by si přál papež a kardinálové, to je obsahem románu. Nejprve však musela komtesa Ercoliová prohlédnout a návštěva půlnoční mše byl jen začátek její proměny.



Po návratu do Vídně čekal na Magdalenu dopis z Říma. Nezdržovala se odkládáním pláště. Pouze stáhla rukavice, rozlomila pečeť a četla. Doufám, psal otec, že zachováváš přikázání, která jsme Ti vštípili, a jakmile to bude možné, vrátíš se do Říma. Pan kníže Wallenfels jistě ví, co je jeho povinností. V případě, že nikoliv, ať ho Lorenzo poučí.
Magdalena v náhlém pohnutí políbila otcův podpis. Nebyl to jednoznačně vyložitelný souhlas, ale nebylo to ani odmítnutí. Pouze nedůvěra k lidem za Alpami, jejichž řeč přirovnával otec k havranímu krákání.
Magdalena jak byla, ještě v cestovním, zaklepala na dveře strýcova pokoje. Když dostala povolení vstoupit, objala ho, dopis v pravé ruce, a zvolala radostně: "Souhlasí, souhlasí."
"No no, jen mě neudus. Ukaž." Přečetl si dopis a řekl: "Souhlas? Neřekl bych."
"Ale také neříká ne. Půjdu na večerní bohoslužbu. Poděkovat za tu zprávu."
"Teď? Je už jedenáct."
"U kapucínů slouží mši od půl dvanácté."
Kostel byl špatně osvětlen, zřejmě následek císařova nařízení o počtu svíček při bohoslužbách. Magdalena se strýcem vstoupili do střední lodi. Sáhla do mramorové mušle na svěcenou vodu. Prsty jí zůstaly suché. Něco takového by se v Římě nestalo. Pokřižovala se a poklekla v poslední lavici. Strýc zůstal stát za ní. Šeptem ho vyzvala, aby poklekl vedle ní. Nebyl právě vzorem zbožnosti, a tak prohlásil, že zůstane stát.
Jejich italský šepot zaslechli dva mladí, poněkud výstředně oblečení muži. Jeden řekl polohlasem, aby to Magdalena slyšela: "Ó, che bella ragazza." Přitom se nestoudně usmíval. Podle výslovnosti usoudila Magdalena, že Ital to není. To se potvrdilo vzápětí, když se obrátil na strýce Rettiho: "Wieviel? Für eine Stunde und wieviel für ganze Nacht?" Kolik za hodinu a kolik za celou noc?
Strýc naštěstí nerozuměl a tak mládenci poodešli do postranní lodi. Magdalena se v šeru rozkoukala a spatřila v lavicích i v hloučcích kolem pilířů mladé ženy dosti křiklavě oblečené a nalíčené a mladé muže, odhadem do třiceti let. Kněz četl jakýsi úryvek z Nového zákona, kadidlo kouřilo a vonělo, zvonky cinkaly, ministranti chodili sem a tam a na patřičných místech poklekali. Avšak shromáždění bohoslužbě pozornost nevěnovalo.
Lidé se bavili mezi sebou. Ke svému zděšení viděla, že jeden mladík vsunul ženě ruku pod blůzu, hnětl jí ňadra a ona si to nechala líbit. Ze zpovědnic se za záclonkami ozývalo chichotání a vzdechy. Mezi tím vším nepochopitelným rejem se proplétal kostelník s kasičkou a mladíci a mladice do ní házeli mince.
"Strýčku, to je hrozné. Pojďme domů." Cestou k východu se ještě nějaký mladík otázal Magdaleny: "Kampak, krasavice? Dražba ještě neskončila." Kamarád mu odpověděl: "Ta už má dnes vystaráno. Ulovila dědka."
Před kostelem prodával hoch tiskoviny. "Kalendář na rok 1782. Kupte si, dámy, páni. Za čtyřicet krejcarů." Zmatený strýc dal klukovi zlatku a čekal, až mu vrátí drobné, ale Magdalena naléhala, aby raději co nejrychleji zmizeli. Z řady čekajících fiakrů předjel okamžitě jeden. V Paříži měly první nájemné kočáry stanoviště na náměstí svatého Fiakra. Podle toho dostaly své jméno. Kočí ve dvourohém klobouku se otázal: "Kam to bude, pane rado?" Tomu už Retti rozuměl a řekl:
"Hotel U Města Terstu."
"Terst není hodináč, vašnosto. Ani na jednu noc tam bez kufru neberou."
"Ich verstehe nicht."
Fiakrista poznal, že zákazník je cizinec, nejspíše Ital. "To je jiná. Prego, signore."
"To bylo něco strašného," řekla Magdalena když přijeli do hotelu. "Copak o tom Jeho Eminence neví? Ví o tom starosta? A císař?"
Ráno plna svatého rozhořčení spěchala za svým zpovědníkem a pověděla mu, čeho byla svědkem u kapucínů.
"Milá dcero," řekl rozvážně páter Lodron-Laterano a odvolal se na druhou kapitolu evangelia svatého Marka, kde se líčí, kterak u stolu v domě Léviho hodoval Ježíš s mnoha celníky a hříšníky. Když se zákoníci z farizejské strany ptali, jak to, že jí s celníky a hříšníky, Ježíš to zaslechl a řekl: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat zdravé, ale hříšníky. A to, milá dcero, se odehrává na půlnoční mši. Kapucíni ji vědomě slouží pro dívky, kterým se říká padlé."
"Otče, ty ženy a muži vůbec nesledovali služby boží, ale chovali se jako psi, kteří se páří lidem na očích."
"Kde jste se strýcem stáli?"
"V poslední řadě."
"Škoda. Kdybyste se dostali dopředu, spatřili byste ženy, které upřímně hledají cestu ze svých běd k Bohu. Že otevřené náruče církve část žen a mužů zneužívá, je skutečnost smutná, ale věřím, že přechodná."
Tak vysvětloval otec Lodron-Laterano událost, která se denně odehrává v nejednom kostele. Poté se Magdalena ohlásila u kněžny Lichtenštejnové a vylíčila jí hrozný zážitek z noční bohoslužby. Kněžnu to zřejmě vůbec nepřekvapilo. Řekla jako průvodce cizinců "Hurrenmesse", což znamená mše pro kurvy. A vysvětlila Magdaleně, že poslední mše ve vídeňských kostelích navštěvují hlavně prostitutky. A mladí pánové se přicházejí podívat, co se dnes večer nabízí. "Jasnosti, otec Lodron-Laterano vykládá půlnoční mše úplně jinak."
"A jak?"
Magdalena zopakovala jeho vysvětlení. Kněžna Lichtenštejnová nechtěla, aby se Magdalena smířila s drsnou pravdou, a proto řekla: "Nepopírám ušlechtilost záměru."
"Ví o tom Jeho Eminence?"
"Nepochybně. Musel ten záměr schválit."
"Proč něco neudělají faráři sami?"
"To byste neřekla, děvenko, ale kostelníci vyberou na milodarech za jeden večer víc než věnují věřící za celý týden."
"A co si o tom myslíte vy, Jasnosti?"
"Že to nezměním. Prostě nechodím na půlnoční."
Magdaleně se mihla vzpomínka na císaře: Považujete za pohrdání, když projevíme toleranci k odlišnému projevu víry v Boha? Ale zaháněla vzpomínku do nevědomí jako svatokrádežnou. Po rozhovoru s kněžnou Lichtenštejnovou se Magdalena vrátila do hotelu. Myslila na svatou Kateřinu, s níž ji teď spojují. Ne, já nesmím pochybovat o církvi. Pochyby jsou dílo satanovo. Strýc se čímsi dobře bavil. "Dal jsem si v kavárně přeložit ten kalendář na rok 1782. Vydalo ho knihkupectví Paula Wallishausera. Poslechni si tohle: Příručka pro nymfy z Příkopů. Leden. Tento měsíc je pro vás příznivý. Sám Nový rok vám zajistí četná setkání. Kromě obvyklých ctitelů přijíždí do města hodně cizinců. Stačí si ráno pospíšit ku Hradu a podstrčit vizitku. Lovné objekty: Vrátní, topiči, livrejovaní sluhové dvorních radů. Mají měšce plné novoročních dárků a stmívá se už ve čtyři. Únor. Před pátou nechoďte na lov. Vyhledávejte taneční sály. Nejpohodlnější je Mehlgrube."
"Nevím, strýčku, co vás na tom tak baví."
"Je to vtipné."
"Vtipné?"
"Květen. Nejpříhodnější místa jsou Augarten a Prátr. Páni tam pijou. Začátek lovu v osm. Červenec. Augarten a Prátr nejsou příznivé -- komáři! Za revír poslouží Belveder. Hlavně horní část sadu, kde jsou keře."
"Už to nechci poslouchat!" zvolala Magdalena a odešla do svého pokoje. Strýc Retti si s potěšením přečetl popis nápadníků. Starší páni, abbé, oficíři. Lovní jsou všichni muži, kteří vidí bez dalekohledu. Nejlovnější jsou ti, kteří vás nazývají Milostivá slečno a prosí, aby vás směli doprovodit domů. Jsou to začátečníci nebo venkované.
Když se Magdalena setkala s Albertem z Wallenfelsu, vyprávěla mu, čeho byla svědkem. Zhrozil se: "Vy jste se tak pozdě odvážila ven?"
"Se strýcem."
"V tu hodinu už nikdo nevychází."
"Říkáte to, jako by noční život Vídně byl pro vás samozřejmostí." Přes velké sblížení si snoubenci vykali.
Albert vycítil náznak první možné neshody. "Je to především hanba vlády."
"Ale ta kasička, do které prostitutky házely milodary, nepatřila státu. Chci navštívit kardinála." "Sjednám vám schůzku," řekl a pomyslel si: K tomu nesmí dojít. Magdalena byla tak rozrušena nočním zážitkem, že Albertovi ani nepověděla o otcově dopise.