Helena Longinová Borůvkový piknik Váz., 176 str. Cena: 199 Kč

V hájovně nedaleko Jindřichova Hradce našla Anna Milnerová na půdě starou truhlu, která skrývala památky na dávnou lásku dcery hraběcího fořta Viktorie a jejího snoubence medika Adolfa Makovce. O devadesát roků později přelétavý Patrik Makovec uniká od mnoha děvčat do náruče zkušené paní Milnerové. Náhodný milostný příběh, do kterého patří sladké noci, milování v dešti, pod střechou i na voru uprostřed opuštěného rybníka, zdramatizují rozběsněné přírodní živly při povodních v roce 2002 i vzpomínka na jedno zbytečné léto před dávnými časy. I když se změnila móda, zvyky, náboženství, politika i manželství, zamilovaní se dopouštějí stále stejných omylů a chyb, ale na to Patrik a jeho milenky přijdou až ve chvíli, kdy už nelze nic napravit a nezbývá, než se s tím nějak vyrovnat.

UKÁZKA

Milostné příběhy, do kterých patří sladké noci, milování v dešti, pod střechou i na voru uprostřed opuštěného rybníka. Vše se točí kolem mladého Patrika Makovce, který je miláčkem paní i dívek tak trochu nezaslouženě, vždyť teprve v této ukázce se stane dospělým.

Nastalo předjaří. Všechno pučelo, rozkvétalo, kosáci se v zahradách rvali o samičku na život a na smrt, zdivočelé kočky Rumové pralinky ploužily se nocí vysokou travou, mrouskaly se, ráno po nich zůstávala jen zválená stébla.
Jaro je vždycky zrádné, jenže tohle jaro přineslo povětří vonící o trochu víc, hvězdy za nocí zářily jasněji, dorůstající měsíc lákal k procházce tmou a kočky pod oknem dětského pokoje Irenky Blažkové zešílely.
Při dějepisu se z rodinných důvodů profesorce omluvila, seběhla do přízemí, schovala se u šaten. Děvčata z nejvyššího ročníku se právě převlékala na tělocvik.
Maruška, malá a hubená, věrná láska Patrika Makovce, přihrávala na koš. Nemožný sestřih. Trenýrky Dynamo Moskva, figura nic extra. Driblovala, utíkala na tenkých nožičkách a Irena nedokázala pochopit, co na té snaživé myši Patrik vidí.
Je úplně nemožná!
O velké přestávce vyšel Patrik ze třídy, náhodou tam právě korzovala Irena. Požádala ho o schůzku v třešňovce.
Napřed se otočil ke dveřím, jestli už nejde Maruška, pak se zasmál a přikývl.
Vůbec se nezeptal, co mu vlastně Irena chce!

* * *

Televizní noviny skončily, elektrikář Blažek osladil manželce čaj, přidal pár kapek citronu, podal jí hrnek.
Paní odkopla bačkorky a natáhla nohy na stoličku.
Irenka schoulená v sedačce hlasitě zívla.
"Snad nebudeš spát?" prohlížela si paní televizní program. "Ten film jsi přece chtěla vidět, Irenko."
"Jsem šíleně ospalá, mami," protáhla se a šla ke dveřím, "dobrou noc."
"Dobrou, holčičko, dobrou," zesílil Blažek zvuk a sedl si vedle manželky.
V dětském pokoji si Irena obula nové sandálky, otevřela okno a vyskočila do zahrady. Jak utíkala za vesnici, šlehala ji stébla vysoké trávy do lýtek, v úplné tmě zapadla na polní cestě do kaluže. Sandálky zula, pásky svázala, nedočkavě vyrazila směrem k třešňovce.
Opíral se o první strom v tmavých džínách, tmavé košili a voněl potem, mužskou vůní vody po holení, proti nočnímu nebi vysoký a nejkrásnější.
"Patriku!"
Láska ji úplně zahltila, odhodila sandálky do trávy, zavřela oči a nešikovně ho políbila. Vylekalo ji, že líbal jinak než kluci ze třídy. Zkušeně a dospěle. Taky nevěděla, jestli by neměla něco říkat, jenže co? Objala ho kolem krku a přitiskla se k němu. Velmi se snažila, aby nepoznal její strach. Vzal ji za ruku a vedl kolem opuštěného koupaliště k lesu, spěchal a Irena za ním klopýtala bosa nocí.
Na kraji třešňovky zůstaly v trávě ležet dva bílé sandálky v poslední dětské velikosti.

* * *

Přípravu na maturitu pojala Maruška velmi zodpovědně. Přečetla povinnou četbu, vyhotovila výpisky. Rozpracovala zadané otázky, s Patrikem domluvila přesný rozvrh pro opakování látky. Jenže senoseč přišla o trochu dřív, místo maturitních otázek měl Patrik na starosti sekačku, pak traktor, místo tenisové rakety držel v rukou hrábě, po nocích se potají scházel s Irenou. Starostlivá Maruška se ve svatém týdnu vypravila autobusem do Řehořovic, v ruksáčku učebnice, čtenářský deník, poznámkový blok.
Vrata statku zamčená, vylezla na plot a hvízdala, nikdo neotvíral. Nenapadlo ji nic chytřejšího než se zeptat v samoobsluze rozcuchané slečny u pokladny, kde by mohla najít Patrika Makovce. To byla voda na Lindin mlýn!
Všechno Marušce práskla. Že si Patrik začal s Irenou. Žádná před ním není jistá, shání i přespolní. Za Lindou lezl oknem do ložnice, nebylo mu ani osmnáct, museli se krotit, v postýlce spaly děti. Když si užil, zmizel oknem do noci, a tak to dělá s každou.
Uplakaná Linda žalovala, Maruška se s tím těžkým ruksáčkem vypotácela z obchodu, nějak se domotala k rybníku na návsi, sesunula se na lavičku, čekala pořád s tím ruksáčkem na zádech, až se její miláček objeví.
Přihrkal na traktoru, byla už skoro tma. Utahaný jako kočka, uši zalehlé, měl hlad, žízeň, nechal běžet motor, seskočil a šel otevřít vrata.
Než se stačil vrátit k traktoru, zjevila se mu Maruška.
Rozešla se s ním, do maturity zbýval rovný týden a ona se s ním rozešla. A co ten slibovaný podnájem v Nuslích? Tenis na vyšehradských kurtech? Společné studium? Kdo to vyslepičil? Kdo jiný než přiblblá stíhačka Irena Blažková!
Ano, určitě to byla zase Irenka, kdo se mu zamotal do života, což si zatím nikdo jiný nedovolil. Tolik krásných ženských běhá po světě a každou z nich může mít, samy mu nadbíhají. Nemluví zbytečně o lásce, mají antikoncepci, neotravují, když je vystřídá jiná, a zaplatí i útratu na bále. Máma je pyšná, bratr Jan závidí, táta nadává. Ten se zaraduje, že studium v Praze nevyšlo! Proč horempádem do Prahy, což by nemohl studovat vysokou školu v Hradci? Za humny? Dojížděl by autobusem a pomáhal na statku jako dřív. Čeledín bez nároku na výplatu, prostě místo tenisu vidle. Pohodlné milování v nuselském podnájmu skončilo, dřív než začalo.
S Maruščinou pomocí by snad i ten titul "ing." získal, kdyby si ovšem nekopl do vlastní branky gól.
Zavezl traktor pod kůlnu, vypnul motor, zůstal v šeru sedět k smrti utahaný. A tak to bude pořád! V maštali přešlapovala neklidně kobylka Diana, její ozdobné plíšky nad čelem zvonily, a jak přes dvůr zavlál teplý vítr, zachytil Patrik ze vzduchu nádhernou koňskou vůni potu, moče a vlhké hřívy. S hrůzou si uvědomoval, že právě dostal kopačky od té, na které mu nejvíc záleží. Nejde jen o podnájem. Bez Marušky si netroufne na žádnou vysokou školu. S ní všechno stojí a padá. Na pražské koleji postel nesežene, u cizích by se v soukromí nedoplatil, a kdyby to zkusil na fakultě v Jindřichově Hradci, vyhodí ho při první zkoušce.
Celá rodina bude mít z ostudy kabát a mámu to zabije!
Obličej schoval do dlaní, voněly senem a naftou. S konečnou platností si přiznal, že ho právě potkalo neštěstí, které si způsobil sám.
Existují závody, na které běžec nestačí. Od startu k cíli klopýtá, srdce mu buší hrůzou, že zklame, dlaně zpocené zdolává trasu a ta je nekonečná.
Mnoho povolaných, málo vyvolených.
O podobných závodech by mohli vyprávět mnozí studenti. Prvním kolem při přijímacích zkouškách prošli díky známostem, náhodě, protekci, štěstí. Pak následovaly konference a napomínání. Nešťastník proklouzl s odřenýma ušima skulinou do vyššího ročníku a ve vyšším ročníku stejná písnička. Studium připomíná mazurku na sestupné spirále a obvykle končí maturitou.
Ve velké většině tvoří pedagogický sbor zodpovědní lidé, není pro ně snadné vyloučit studenta, který se snaží, při vyučování nevyrušuje a poslušně se podrobuje doučování všeho druhu, třeba se spolužačkou, premiantkou Maruškou.
Jak se dalo předpokládat, složila Maruška zkoušku zralosti s vyznamenáním.
Téhož dne usedl "na potítko" i Patrik Makovec.
Vypotácel se, když bylo po všem, z vrat školy, ukryl se v parku, zhroutil se na lavičku, ztrhanou tvář schoval do dlaní.
Černé na bílém, že maturitu složil, sám tomu nemohl uvěřit.
Takže je vlastně i úředně dospělý!